back on blog.cz

Omlouvám se... 
Já musela. Prostě mi to tu nejde. :) Snad se příznivci blogspotu nezlobí...

smile-la.blog.cz

Jsem šťastná jen tak.

Víte co? Asi se vykašlu na všechny možné blogovací zvyky, které jsem si asi za dva roky blogování vybudovala. České názvy článků taky nejsou špatné, ne?

A...
Musím se k něčemu přiznat. Zrovna píšu že skoly. Máme přestávku a já si do školy nosím tablet. Jo jo, říkám to na rovinu! :D Ve škole máme wi-fi. :3


Tak ale teď už k tomu, co jsem chtěla říct - a vůbec, co znamená  název článku.
Včerejšek byl opravdu skvělý den  a dnešek je můj víc než podobný. Jsem šťastná jen tak. Už to trvá několik dní a já nemůžu přestat hledat řešení. Ale víte co? Ono to asi příčinu ani nemá. Možná se mi fakt začíná tolik dařit?! [Pozor na zakřiknutí!] Celodenně se usmívám a  z části mi fakt hrabe. :D Například včera jsem čekala na bus a tak jsem zašla do C&A, kde jsem babičce koupila 2 svetry. Nevím proč. Neměla narozeniny, svátek, nic. Prostě mě to přepadlo a já ji chtěla jen tak udělat radost. :) Ostatně... nevidím na tom nic špatného...

A přece... nejhezčí radost je ta, kterou někomu uděláme. :)


Sorry, no time

Ne moc nadšeně zdravím zbytek návštěvníků mého blogu.
Vím, že na tenhle blog nechodí ani polovina lidí, co chodili na můj blog na blog.cz, ale co mám dělat... no. Bud se to spraví, nebo ne.

Omlouvám se, ale kvůli dojíždění a učení nemám tolik času, kolik bych si představovala, tudíž jediné, co můžu vyčlenit, jsou moje zájmy. Dělám to nerada, ale střední je střední a blog je blog...
Takže se na mě prosím nezlobte...

(třeba i tohohle ani nikdo nevšimne. :D)

Mějte se krásně! "Uvidíme" se o víkendu. snad.

First day.

Jaký byl váš první den ve škole? V práci? Na střední? Na vysoké?
Já si pamatuji svůj první den na základce - Benešovce. Byl to první den, musela jsem si vzít ten ohavný červeno bílý svetr a manžestráky. Sedla jsem si na první volné místo, které jsem viděla, a tam jsem zůstala po dobu tří let (do doby, než jsem byla natolik ukecaná, až mě učitelka přesazovala skoro každý týden, hah). Byl to první den a já si z něj nic nedělala. Ale potom jsem v páté třídě přecházela na jinou školu. Byla jsem nervózní, nevěděla jsem, jestli mě vezmou, jestli se mi budou smát jako ti předešlí. A potom přišel první den. Byla to středa, zaťukala jsem osamoceně na dveře, učitelka otevřela, představila mě a já zahlédla první známou tvář. Teri ze školky! Seděly jsme spolu do doby, co odešla na gympl.
Ale teď je všechno zase jinak. Včera byl můj první den na střední škole.
Večer před tím jsem šla spát v deset hodin, ale nemohla jsem usnout, už bylo 11:17 a já pořád nespala a moje myšlenky byly natolik hlasité, až mi přišlo, že nejsem sama. Ale najednou se to všechno ztratilo a já jsem se probudila. Vyletěla jsem z postele a začala se vypravovat, abych všechno stihla. Nasedla jsem do auta a po hodině a půl stála na parkovišti před školou. K mému štěstí se matka vůbec nepodívala na emaily, takže škola začínala v 9:OO a ne v 8! Hodinu jsem seděla v autě a až ve chvíli, kdy jsem venku zahlédla první čtyři deštníky, jsem zjisila, že už to začíná. 8:43 a všichni se začínali objevovat. Vystoupila jsem z auta a až v té chvilce mě přepadla tréma, že vlatně nastupuji na střední, že musím vyřídit miliardy věcí, potvrzení, kartiček, průkazek, a co víc! Že budu mít nové spolužáky. Co když se jim nebudu líbit? Co když mě  nevezmou? Co když budu divná? Tlustá? Ošklivá?
Obavy skončily, když jsem zjistila, že tyhle obavy má 70% lidí ve třídě, zbylým 30% to buď bylo jedno, nebo měli tak obrovské sebevědomí, až si zřejmě říkali, že je všichni budou milovat. (AHA.) Sedla jsem si na místo, které jsem si dopředu vytypovala,  a sedla jsem si skvěle, protože vedle sebe mám super lidi a osoby, které chápou srandu.

Jenomže teď si říkám, že je zase škola. Už mě nebaví mít tu masku "všechno bude dobrý", protože to tak být nemusí. Samozřejmě si říkám, že se budu učit a že to bude fajn, ale už jen při pomyšlení na to, že přijedu pozdě do školy, nebo že mi to nepůjde, mám motýly v břiše, což není zrovna nejlepší pocit.

Jak pokračovat?

Nechci znít tak, že to vidím černě, protože na tom hledám to, co je fajn a co si myslím, že fajn bude. Mám se s kým bavit, škola je moderní, pěkná, sedím na dobrém místě. A negativa? Dojíždím a nevím, jak mi půjde učení. Ale to vlastně ani vědět nemůžu. A vlastně... to dojíždění není zas tak hrozné. Jezdím totiž s kamarádkou. :)

Co z toho plyne?

JESTLI SE NĚČEHO BOJÍŠ, STOJÍ TO ZA TO. 

VYHLÁŠENÍ GIVEAWAY

Mám tady vyhlášení GA, která probíhala do 28.8. Hrálo se o věci BACK TO SCHOOL, tedy nějaké DIY a pár věcí koupených + jedno překvapení. A kdo vyhrál?

Číslo 27, tedy Annie Foster! :) Gratuluji. :)