THINK POSITIVE

V poslední době stále někde vidím jen lidi, kteří mají špatnou náladu a nebo jsou to zkrátka tak velcí pesimisti, že namísto toho, aby hledali dobré věci, vyhledávají ty špatné. Přiznávám se, i já jsem byla pesimista a často jsem měla špatnou náladu. Všechno mě deptalo a ze všeho jsem hned měla zkažený den, ale to se změnilo ve chvíli, kdy mi to jeden kamarád začal předhazovat. Nejdřív mě to hrozně moc štvalo, ale ted jem mu za to vděčná. Omluvte prosím nějaké překliky, nebo když  někde nebudu mít háček a pod, zrovna bloguji z tabletu, což není nejjednoduší, chápejte. 

 Musím se ale vrátit ke slovům řečeným už na začátku článku.  Proč mají všichni pořád špatnou náladu? Nemluvím ted jen o teenagerech, ale i o dospělích a těch starších... Nevládne to jen v našem městě, je to i jinde. Řadí se to zřejmě mezi  tři kategorie.

1. Lidé, kteří si  stěžují na svůj život na facebooku. 

Ted mi možná plno z vás bude psát, že tam si na to lidi jen hrají, a ano, musím s vámi souhlasit, ale ne ve všech případech. Každý z nás má asi v přátelích minimálně jednu osobu, která přidává statusy typu "Dneska je to půl roku, co mi umřel táta," nebo "Dneska je den fajn na -----!!" "Nic mi nejde" "Jsem k ničemu" "Všichni mě nesnáší" "Nemam žádný kámoše!" a podobné žvásty, kdy ti lidé jen chtějí, aby jim všichni psali něco ve smyslu, že jsou super, že je všichni mají rádi, že jsou totálně bestovní a podobně. Ted mi řekněte, k čemu jim to je, sakra? A když jim tam někdo napíše "Máš pravdu, jsi blbá/jsi k ničemu/nejsi moc hezká ani chytrá/" tak na něj vyjedou. Potom jsou ale lidé, kteří to myslí vážně. Podle nějaké studie se dokázalo (jak tuhle větu nesnáším!), že lidé, kteří napíšou na jakoukoliv sociální sít například "Jdu se zabít, mějte se hezky." to myslí vážně a už nečekají žádnou odpověd, nevidí jiné východisko. Jenomže proč to všechno vidí tak černě?

2. Lidé, kteří mají neustále špatnou náladu.

Tohle je možná dlouho řešené téma. PESIMISTI, tak se jim říká... Lidé, kteří vidí všechno horší, než by to třeba doopravdy mohlo být. Nemusí věřit v to, že se jim něco povede, nebo že by něco mohlo být opravdu skvělé. Když se něco chystá, ani nevěří v to, že se to povede. Ovšem také jsou pesimisté, kteří to zas až tak úplně černě nevidí, kteří mají prostě často špatnou náladu a spousta věcí je naprosto vykolejí. Yes, i já jsem mezi takové lidi patřila, vlastně to není vůbec dlouho, ale půl roku, ale s chutí můžu říct - a zcela pravdivě! - že jsem se změnila, ostatně, lidé se mění, proč ne?  Ted ale moc odbočuji od toho, co jsem chtěla říct, takže zpátky k tématu:)! Pesimisti vidí všechno tak černě, sama to vím... Ale proč? Proč mě vždycky přepadla špatná nálada kvůli každé chujovině? Jistě, když jsem našla svoji třídní fotku na nástěnce jako jedinou totálně rozdrápanou špendlíkama a netušila, kdo to s mým obličejem udělal, a nebo když jsem prostě dostala špatnou známku, na které mi záleželo, to bych řekla, že jsou ještě vysvětlení, ale dám vám sama sebe jako příklad - naštvala mě často teta, s každou blbostí, třeba když se nejelo na chatu, tak hrozně mě to mrzelo, až mě to štvalo. Proč? Však se mohlo jet druhý den! Už jsem toho měla plné zuby.

A potom přišla chvíle, kdy mi nejlepší kamarád tak nějak předhodil, že jsem největší pesimista, kterého zná. Jistě, že mě to naštvalo, ale několik dní mi to prostě leželo v hlavě a POKAŽDÉ, vážně vždy, když mě něco naštvalo, nebo mi bylo na nic, viděla jsem před sebou tu větu na facebooku "Jsi ten největší pesimsita, kterýho znám." V tu chvíli jsem se sebrala, udělala danou věc pořádně,  nenechala se setřít a nebo seřvat od kamarádky a pod. Prostě jsem se bránila, řekla jsem si NE, MĚ SE TO POVEDE, UDĚLÁM TO DOBŘE, VŠECHNO BUDE OKAY. A ono bylo. V té chvíli se mi vlastně úplně změnil pohled na svět, začala jsem víc MYSLET POZITIVNĚ, což bylo vážně důležité. V těch chvílích jsem si říkala, proč jsem vlastně byla vždycky taková? Možná to máme v rodině, když se podívám kolem sebe, babičku taky všechno rychle vyotčí nebo rozbrečí a mamka to samé. To je přesně to, na co chci navázat. Není to jen  v naší generaci patnáctiletých, je to všude, často někoho přepadně bezdůvodně špatná nálada. Chápu,  když se třeba špatně vyspí, je nemocný, nepovede se něco, na čem mu opravdu hodně záleželo, ale no tak, lidi, chceme se pořád mračit?

A odpovědi na otázky, které už jsem psala? Proč to všechno vidíme tak černě? Proč nás naštve sebemenší blbina? Možná je to tím, co se děje kolem nás, možná je to dobou, kdy devítileté děti kouří a pijou  ve stejném množství, jako jejich rodiče a nebo starší sourozenci, možná je to ale jednoduše tím, že už ani nechceme být happy, protože se bojíme toho, že se něco zase pokazí a my do toho spadneme znovu. A pád na dno bolí víc, než dělání, že tenhle kolotoč se už dávno zastavil.

A já? Změnila jsem se, těším se na střední, těším se na první den školy, nedělám si nic z toho, že jsem nějak nemocná, nebo že mám prostě zvláštní rodinu, nestarám se o to, že mi někdo na asku anonymně napíšu, že jsem píp píp a nebo že ani nevím, co je to Česká Republika. Starat se o takovýhle zakomplexovaný lidi, měla bych po týdnu o 30 kg méně, protože bych se ani nestihla najíst. Co je tak těžkého na tom prostě ten hejt smazat a jít dál? Co je tak těžkého na tom, dát si sluchátka do uší a neposlouchat, jak na vás volají, že jste šlapka a coura? NIC. Nezabývejte se blbinami. :) 

Mimochodem, ráda bych vám tu řekla pár věcí, které vám pomohou uvědomit si, že jste vlastně happy osoby. 

1. Vytvořte si sklenici se sny.  Naprosto jednoduchý záležitost, stačí si vzít zavařovací sklenici a do ní vhazovat papírky, na které si napíšete věci, co byste si chtěli v životě zkusit, užít, udělat... Prostě vaše sny. Kam byste se chtěli podívat a pod.

2. Napište si seznam věcí, co byste na sobě chtěli změnit. Tohle je tak neuvěřitelná blbinka a přesto mi pomohla! :) Chtěla jsem na sobě změnit vlasy, tak jsem je změnila, chtěla jsem na sobě změnit moji sprostou mluvu, tak jsem se snažila. Když si to napíšete, pokaždé, když se podíváte do zrcadla, řeknete si, že ty vlasy vlastně takhle nechcete. Pokaždé, když řeknete něco sprostého, si uvědomíte, že to tak nechcete...

3. Poslední věcí, kterou bych vám mohla poradit, je 100HAPPYDAYS CHALLENGE. Kdyby někdo nevěděl, co to je: kamkoliv si pište sto dní za sebou, co vám ten den udělalo radost. Zamyslete se, co za blbinu stačilo k vaší dobré náladě, já to dělala vždy večer, protože jsem si uvědomila, že ten den byl vlastně dobrý. :) Radost vám může udělat cokoliv, i to, že jste si dali rajče. Jen si to přiznejte!

Tak jo. Tyhle  kecy by mohly trvat ještě hodiny, takže to raději ukončím. :D Už takhle by to nemuselo nikoho bavit, ale uvidím, třeba to někoho zaujme. :)  :D (Beru to pozitivně, vidíte?!)

Mějte se hezky a...

HAVE A NICE DAY /night 

-Yours SMILE